Právě si prohlížíte Microtrip #18 – Tatranský zimní hřeben

Microtrip #18 – Tatranský zimní hřeben

Do zimních horolezeckých Tater si zatím netroufáme a zrovna v Tatrách dodržujeme zimní uzávěru turistických chodníků. Nezbylo nám tedy nic jiného než vyrazit na jediný oficiálně zpřístupněný (na slovenské straně) hřeben Tater přes vrcholy Baranec, Smrek a Plačlivé. Trek nás velmi mile překvapil a scenérie uchvátily. Překvapením byl pak úsek Baranec-Smrek, který nabídl i lehce techničtější pasáže.

Opět jsme na cestu využili nočního spoje z Prahy do Košic, který každý den odjíždí z Prahy cca v 10 hodin večer. V Pardubicích přistoupil bratr. Zkontrolovali jsme vybavení, nastavili mačky a pak opět ulehli do nepohodlného shrbu do vlakových sedaček. Na místo jsme dorazili s mírným zpožděním což se nám hodilo, protože jsme nemuseli tak dlouho vyčkávat na lokální autobusový spoj. Autobus dorazil na čas v 5:20 a dopravil nás na startovní pozici, na zastávku Žiar, dolinky. Startovali jsme kolem 6:10.

Nejprve jsme svižněji překonali úvodní úsek k ústí Žiarské doliny, kde začal první stoupák. Nasadili jsme mačky, lehce se občerstvili a mírnějším tempem vyrazili vzhůru. Za posledních 14 dní sněžilo jen jednou a podklad byl hezky přemrzlý a vůbec se nebořil. Vlak si ale opět vybral svou daň a stoupání do kopce bylo poněkud vlažné. První úsek na Holý vrch se nám i tak podařil zdolat bez odpočinku a v nohách jsme získali prvních 850 výškových metrů. V zimním terénu je už trochu obtížnější bojovat s rozcestníkovými časy, ale pokud jako my budete mít dobré podmínky tak s průměrnou fyzičky jdou časy stále porážet.

Za Holým vrchem už vykoukne i samotný Baranec a viditelná je i samotná cesta k němu. Jedná se sice o chodecký terén, ale vede po krásném hřebínku, který se někdy zúží i na pár metrů. Vhodná chvíle vytáhnout hole nebo cepín. Tenhle úsek nám fyzicky tolik nechutnal a dokonce se nám málem nepodařilo porazit rozcestníkový čas.

Krátká pauza na Baranci nás naštěstí opět nakopla a úchvatné scenerie na všech stranách nám dodaly opět sílu. Bylo to poprvé co jsme v zimě vyrazili do Tater a z okolních scenérií jsme byli unešeni. Z Berance do sedla Jamina vede cesta poměrně strmým terénem. Není to nic, co by se nedalo zvládnout na nohách, nicméně cepín jako opora už se hodí. Další stoupák na vrchol Smrek nás velmi mile překvapil. Nejednalo se sice o žádný alpinismus, ale lehce technický mixový terén to byl. Potkali jsme tu také velmi hojné stádo kamzíků.

Za vrcholem Smrek se cesta narovnala a víceméně dolů z kopce vedla až k Žiarskému sedlu. Mezitím se všechny mraky rozestoupily a začalo svítit ostré slunce. To sice hezky hřálo, ale také tavilo veškerý sníh a ten se pomalu začal více bořit. Ledová krusta byla na chůzi příjemnější. Na hodinkách už svítilo skoro 11 hodin a tak jsme na samotném sedle lehce poobědvali a dali si delší pauzu.

Už nás čekal pouze výšlap na vrchol Plačlivé a potom dolů. V tu chvíli už bylo jisté, že bez problému stihneme zpáteční vlak domů, vyrazili jsme tedy pohodovým tempem vzhůru. Naše nohy byly sice unavené, ale na samotný vrchol to bylo už jen 200 výškových metrů a tak jsme na tam stanuli za méně jak půl hodiny. Ze všech tří zmíněných vrcholů byl z tohoto asi nejkrásnější rozhled. Chvilku jsme se kochali, ale jak je naším zvykem, tak jsme zde nevydrželi více jak pár minut a opět se vrhli na cestu.

Sestup po sněho-ledové plotně zpět do Žiarského sedla byl pohodový a pak následovalo peklo. Od zmíněného sedla k Žiarské chatě totiž cesta vedla po hrozném podkladu. Horní vrstva byla rozehřátá a bořila se, ale vespod zůstával ledový podklad s velkým množstvím kaveren od nohou jiných turistů. Kotníky tu proto dostávaly pořádně zabrat. Úsek to naštěstí nebyl dlouhý a od Žiarské chaty se podklad narovnal a zpevnil. Dorazit Žiarským údolím zpět na autobus už byla hračka. K zastávce jsme dorazili cca kolem 14:00 a vyčkali hodinu na náš spoj, který nás dopravil zpět do Liptovského Mikuláše. Zde jsme měli další hodinu rezervu a v 16:40 nastoupili na vlak zpět do Prahy.

Vzdálenost20 km
Stoupání1650 m
Klesání1650 m

Rozpočet

Tentokrát jsme za vlaky zaplatili více než obvykle. Cesta Praha-Liptovský Mikuláš mě vyšla na 374 Kč a zpáteční Pendolino za 530 Kč. Rozhodně to nejsou nízké částky, ale levnější vlaky se nám nepodařilo sehnat. Navíc jsme využili místní dopravu celkem za 2,65 EUR. Celkově nás tedy výlet vyšel na 970 Kč/Osoba.

Napsat komentář