Blog

Tento rok se nám narodil syn, proto jsem slíbil manželce, že do hor budu vyrážet v 2023 málo často a vždy na krátkou dobu. První zářez od narození (duben) se nám podařil každoroční akcí Otevírání turistických chodníků. A o měsíc později jsem zase začal mít choutky na hory. Chtěl jsem sice něco fyzicky hodnotného, ale toužil jsem také trochu vypnout. Proto jsem se rozhodl, že vyrazím do hor sólo. Nedalo to moc hledání a skoro okamžitě jsem vybral Salzburg. Nejen kvůli nízké ceně, ale také mě lákalo, že hory jsou dostupné hned od autobusu. Většinu trasy jsem šel za tmy a proto nemám z cesty skoro žádné fotky. Tak se pokusím alespoň popsat průběh cesty pro její úschovu.

Nakonec jsem vybral spoj, který do Salzburgu doráží kousek po půlnoci, v 00:50. Díky tomu jsem mohl zpáteční spoj zakoupit na 14:50 a na trekování jsem měl krásných 14 hodin. Do Salzburgu jezdí autobusu i v normálnější hodinu, ale jsou výrazně dražší. Autobus jel přesně tak jak měl a v uvedenou hodinu jsem stál už na startu. Bez čekání jsem vyrazil směrem k horám. Nejbližší hory nejsou příliš daleko, tuším, že to bylo 6 km. V cca tři čtvrtě na dvě jsem tak byl připraven nastupovat do hor. Nahoru na Hochthron vedou 2 základní cesty – Dopplersteig a Reitsteig. První zmíněná je sice papírově těžší, ale výrazně ji doporučuji. Druhou z nich jsem šel odpoledne dolů a vůbec se mi nelíbila. Jsem tak rád, že jsem si vybral Dopplersteig. Jsem si vědom, že noční sólo akce je trochu v rozporu bezpečného pohybu v horách. Nemůžu si pomoci, ale tyhle dobrodružné elementy jsou něco, co vyhledávám. Celou cestu jsem se cítil bezpečně a měl jistý krok – jinak bych tam samozřejmě nenastupoval. Trasa se za světla čelovky nejevila úplně triviálně a já si ji neskutečně užíval. Noční svítící oči kamžíků zážitek ještě umocňovaly. Až k chatě Toni-Lenz-Hütte šlo vše podle plánu a bez problému. Zde jsem si sedl na lavičku a chvilku čekal na východ slunce. Nakonec jsem to nevydržel a pustil se po cestě dále. Následující pasáž je taktéž zajímavá, prostupuje se zde několik drobných jeskyní, kde je vybudované dřevěnné schodiště.

Touto částí jsem vystoupil na Mittagsscharte, kde už se začalo výrazně rozednívat. Zde nastal trochu problém. Původní plán počítal s tím, že dorazím na Hochalpkopf a odtud sestoupím pod ferratu Hochthron (obt. D), kterou jsem měl v plánu také zdolat. Bohužel jsem zjistil, že toho nebudu schopný. Na Mittagsscharte už jsem se cítil dost unavený a začínal chytat křeče do stehen. Vůbec jsem nechával, co se děje. Většinou jsem nemíval problél stoupat více než 2000 výškových metrů za den. Tady bylo něco jinak. Koncem minulého roku jsem měl těžký úraz na stěně, částečně to přisuzuji i tomu. Myslím si ale, že zde hrály roli další 2 faktory – prvně za to mohl výstup v noci, protože jsem za tmy nebyl schopen tak efektivní chůze a zadruhé byla trasa prostě těžší než s čím jsem počítal.

Na Hochalpkopf jsem svému tělu zavelel na ústup a pustil se do sestupu přes Salzburger Hochthron. Nahoře byla krajina kouzelná a výstup po Dopplersteig byl zajímavý na pohled. Sestupovou část po hřebínku jsem si ale neužil. Přišla už mi výrazně nudnější a bez lepších výhledů. Vzhledem ke zkrácení trasy jsem zpět k autobusové stanici dorazil už kolem desáté a musel tak pět hodin čekat na odjezd.

I přes ústupovou variantu a čekání na sutobus jsem si výlet strašně moc užil. Všem, kteří se nebojí nočního pochodu, takovou akci moc doporučuji. 🙂

Rozpočet

Jako vždy se nejednalo o žádný low-cost výlet. Za cestu do Salburgu a zpět jsem zaplatil celkem 1450 Kč. Jsou zde ale i varianty, kdy se lze dostat na 800 Kč.