Microtrip #14 – Hoher Dachstein přes Hunerkogel

Tento další jednodenní výlet vznikl vlastně náhodou. Po dlouhé době jsem se totiž potkal s kamarádem a po krátké debatě jsme se domluvili, že vyrazíme na Lomnický štít. Do týdne se nám i podařilo najít vhodný termín a kamarád našel i další 4 zájemce. Rád jsem se k takové iniciativě připojil. Pět dní před odjezdem se ale začala horšit předpověd počasí a na vrcholu navíc nasněžilo. Rozhodli jsme se proto ke změně plánu a našim novým cílem se stal Hoher Dachstein. Předpověď na tento vrchol bylo přívětivější a navíc polovina skupiny tuto oblast dobře znala. Neváhal jsem a odsouhlasil i tento alternativní plán.

Startovali jsme v Praze v pátek 24.9. a ihned vyrazili směrem České Budějovice. Cestu zkomplikovalo několik uzavírek a nehod a do Českých Budějovic jsme se dostali až o tři a půl hodiny déle. Zde jsme nabrali většinu osazenstva a bez zbytečného odkladu vyrazili do Rakouska. I přes volnější provoz jsme na místo dorazili až před jedenáctou hodinou večerní. Noc jsme přečkali v kempu Beach v Ramsau am Dachstein a ráno v sedm hodin jsme vyrazili ke startovnímu místu – na parkoviště Dachstein Südwandbahn. Pro výstup na vrchol Hunerkogel jsme využili stezku 615. Ta vede nejprve mírným stoupákem k chatě Dachsteinsüdwandhütte za kterou se už trasa začne zvedat. Před první ferratou se jde sice přes suťové pole, ale cesta má víceméně pevný podklad a stoupání tak odsýpá. Posledních 200 výškových metrů k sedlu Hunerscharte vede již zmíněnou ferratou obtížnosti B. Je zde i možnost odbočit a vydat se přímo na vrchol Hunerkogel ferratou D/E a nebo pokračovat dále po „Béčku“, které je ke konci doplněno o krátký úsek C/D. Těžší variantu využil pouze jeden člen skupiny a opětovné setkání jsme plánovali až na samotném Hunerkogelu (2687 m.n.m.). Zde proběhla drobná pauza a výprava vyrazila dále.

Z vrcholu Hunerkogel k nástupu na ferratu Schulteranstieg vedla široká cesta po ledovci protažená rolbou. Byly tu sice ohromné davy, ale zase byl po celou cestu krásný rozhled do okolní krajiny. Přejít tyto 2 kilometry nám tedy nečinilo potíže a dokonce nebylo nutné ani nasadit nesmeky. Díky civilizovanosti oblasti a vymezeným cestám není ani potřeba činit žádné opatření proti pádům do trhliny.

Situace u nástupu už byla trochu horší. Davy se tu proměnily ve frontu na ferratu. Trochu nás to nejprve vyděsilo, ale nakonec jsme čekali „pouze“ asi 15 minut a navíc i cestou nahoru se nevytvořila žádná výraznější zácpa. Samozřejmě je ale potřeba počítat se zdržením. Bylo už pozdní září, takže většina ferraty byla pokryta už významnější vrstvou sněhu a postup musel být opatrný. Přesto se nám podařilo úspěšně dorazit na vrchol a vychutnat si vrcholové pivo/colu.

Cestou nahoru nás děsila představa, že po ledu a sněhu budeme muset i sestoupit. Nakonec byla ale cesta dolů snadnější než nahoru a nečinila nám takové potíže. V nohách jsme měli nastoupáno už cca 1500 výškových metrů a začala na nás přicházet únala. Část skupiny se tedy na vrcholu Hunerkogel odpojila a zpět k parkovišti dorazila lanovkou. Pěšky dolů jsme vyrazili ve třech.

Ferratu C/D pod vrcholem jsme už vynechali a pouze kopec obešli po široké cestě, překonali jsme opět sedlo Hunerscharte a započali sestup přes ferratu se stejným názvem. Díky pevnému povrchu byl postup opravdu rychlý a my tak úspěšně dorazili zpět na parkoviště. Po krátké pauze na jídlo jsme pobalili a vyrazili zpět do České Republiky.