I nyní se jednalo o krátký, ale intenzivní výlet do Vysokých Tater. Většinou se v našem podání jedná o noční přejezd na Slovensko, poté celodenní turistika a nakonec další noční přejezd. Tedy jeden den a 2 noci. Tentokrát jsme ovšem výlet ještě zkrátili a druhou noc již strávili doma. Z toho důvodu nebyl dopředu plánovaný žádný dlouhý okruh, přesto se nám podařilo získat hezká čísla.
Stejně jako předchozí 2 pochody, i nyní jsme na Slovensko vyrazili nočním RegioJetem, který z Prahy odjíždí po deváté hodině večerní. Nevystupovali jsme jako obvykle ve Štrbě, ale tentokrát v Čadci, kde nás nabrala skupina kamarádu. Ti nám pomohli dostat se automobilem do Zakopaneho a navíc s námi zdolali plánovaný okruh. Cesta už nebyla tak dlouhá a kolem páté hodiny ranní započal výšlap na hraniční hřeben. Čelovky jsme měli rozsvícené zhruba hodinu, poté už začalo drobně svítat a umělé osvětlení nebylo potřeba. Výstup do prvního sedla Przełęcz pod Kopą Kondracką byl svěží a nečinil nám potíže. Navíc cestou na první vrchol Kopa Kondracka vyšlo slunce a my se tak i konečně ohřáli.
Cesta na Kresanici vede stále po hřebeni nahoru a dolů přes vrchol Kopa Kondracka a Małołączniak. Na první pohled se to nezdá, ale cestou nastoupáte ještě poměrně dost výškových metrů – konkrétně asi 400. Samotný vrchol Kresanice není opatřen žádným vrcholovým křížem, ani rozcestníkem. Museli jsme tedy ověřit správnost naší polohy pomocí GPS. V Západních Tatrách jsem byl poprvé a uhranuly mě ty nekonečné výhledy do okolí oproti Východním Tatrám.
Doplnili jsme cukry, dali krátkou pauzu a vyrazili po hřebeni zpět přes zmiňované vrcholy. Hřebenovka po celou dobu přináší nádherné výhledy do okolí a technicky není vůbec náročná. Je potřeba ale počítat s neustálým střídáním krátkých stoupacích a klesajicích úseků. Kvůli tomu na cestě na Kasprowy Wierch nastoupáte přes dalších 400 m. Vzhledem k technické nenáročnosti pozor tedy na podcenění. Na vrcholu Kasprowy Wierch jsme si dali polévku v místní restauraci a diskutovali další postup. Z logistických důvodů jsme se potřebovali dostat zpět do Zakopaneho před 16. hodinou. Naše hodinky ukazovali něco málo přes 11:30 a tak jsme museli ustoupit z původního plánu – z výšlapu na Svinicu. Stále ale existovala možnost stihnout lépe umístěný a jednodušší vrchol Kościelec. Neváhali jsme a souhlasili.
Nejprve jsme po žluté sestoupili cca 300 výškových metrů k rozcestníku, kde jsme zabočili doprava na černou značku směrem k vrcholu. V tomto místě se nám ukázala majestátnost zmiňovaného vrcholu, který zespodu vypadal velmi lákavě. Následující úsek přinášel velmi malé stoupání, což se změnilo po dalším rozcestníku, kde jsme zabočili doleva směrem k sedlu Karb. Tento úsek už se zvedl a navíc byl doplněn i hezkými scenériemi.
Posledních 300 výškových metrů bylo sice strmých, ale oproti očekávání se jednalo stále o chodecký terén. Pouze závěrečný úsek byl I UIAA, takže vrchol můžeme doporučit i nelezcům. Výhledy z vrcholu byly spektakulární a viditelnost byla výborná. Vrchol určitě doporučujeme. Rychle jsme zkontrolovali čas a zjistili, že musíme co nejdříve vyrazit zpět. Dali jsme tedy rychlé občerstvení a započali sestup. Nejprve zpět k sedlu Karb a poté dále po černé k plesu Czarny Staw Gasienicowy. Cesta do Zakopaneho pak už byla přímočará a stále z kopce.
K autu jsme se dostali cca v 15:30 a díky tomu jsme i stihli vlak z Hranic na Moravě v 19:19 a zpět do Prahy se tedy dostali kolem desáté večer. Bylo to intenzivní, rychlé, ale stálo to za to.
| Vzdálenost | 30 km |
| Stoupání | 2300 m |
| Klesání | 2300 m |
Rozpočet
Vlak Praha-Čadca jsem pořídil za 299 Kč a vlak Hranice na Moravě-Praha za 199 Kč. Zbytek logistiky byl řešen automobilovou dopravou, která nás vyšla na 320 Kč. Na horské chatě jsme utratili cca 100 Kč. Celkově nás tedy výlet stál 918 Kč/osoba.
