Mikrotrip #10 – Jizerskohorská jednohubka

Po trochu delší odmlce jsme se vypravili opět do hor. Znovu pouze na jeden den a pouze v rámci republiky. Rozhodli jsme se navštívit Jizerské hory a přidat na seznam další z nejvyšších vrcholů českých pohoří, Smrk.

Počasí na začátku dne nebylo zrovna nejhezčí. Automobil jsme nechali u krajnice v obci Hejnice a vyrazili po zelené do hor. Oblačnost byla relativně nízko a pokrývala celou oblohu. Bylo vidět pouze úpatí hor a skalních stěn, což opticky zvětšovalo dominanci přilehlých kopců. Hned ve výšce oblačnosti většina kopců končila, ale mlha toto nedovolila nahlédnout a činila je tak mnohem vyššími.

Cesta se za obcí ihned začala zvedat a už po chvilce jsme dorazili k prvnímu zajímavému místu – vodopádu Černého potoka. Jednalo se o vodopád s relativně velkým průtokem vody, takže působil dynamicky. Neměl jsem s sebou stativ, tak jsem alespoň podepřel fotoaparát o jeden z kamenů a s expozičním časem 1/6s udělal výše umístěnou fotografii. Následující úsek, stále po zelené, byl poměrně zajímavý. Terén byl kamenný, schodovitý a pod nohami nám stále protékala říčka. Chtělo to sice nepromokavou obuv, ale pochod dočasným korytem obzvláštnil výšlap.

Vyvrcholením byla přírodní vyhlídka Frýdlantské cimbuří. V sezóně tu bývá poměrně nával, ale při středě mimo letní měsíce zde byl neskutečný klid. Občas stojí za to navštívit profláknutá místa v době minimálního provozu. Člověk zjistí, že tyto lokality mají stále své kouzlo. Během pobytu na vyhlídce se dokonce začala trhat oblačnost a postupně se prostor začal vyplňovat sluncem. Pořídil jsem pár fotografií a pokračovali jsme po žluté stezce dále.

Nejprve vedla cesta kolem dalších skalních útvarů a byla porůznu zpestřena výhledy, krátkými výšlapy s řetězy a rašelinovými chodníčky. Kolem Smědavské hory se terén už trošku uklidnil a po napojení na červenou turistikou cestu už byl chodecký podklad vyloženě nudný. Na druhou stranu byl trek alespoň rozmanitý, protože během jednoho dne se typ krajiny vystřídal několikrát. Dorazili jsme na Smědavu, kde jsem si vynutil povinnou zastávku na domácí borůvkové kynuté knedlíky. Zdrželo nás to o více jak půl hodiny, ale ten den nebylo kam spěchat.

Následoval přechod spíše z povinnosti – nejprve po červené asi kilometr po asfaltu, poté další dva kilometry z kopce po prudší lesní pěšince a nakonec další necelé dva kilometry po asfaltu k Bartlově boudě. Zde začala opět zajímavá část. Po žluté začínala cesta nepříjemně stoupat. Na české poměry to byl relativně prudký sklon, který vás během krátké chvíle vyšvihne na vrchol Paličník. Po cestě člověk potká i pár zajímavých vodopádů.

Paličník, stejně jako Frýdlantské cimbuří, jsou překrásné přírodní vyhlídky, díky kterým mám Jizerské hory tak rád. Vždy je lepší, sympatičtější a přirozenější sledovat okolí z přírodní vyhlídky, než z uměle postavené rozhledny. Z Paličníku je i následující fotografie. Dále jsme pokračovali po nenáročné šotolinové cestě, nejprve po modré a následně po červené, až k rozcestníku Nebeský žebřík.

Od něj je to k samotnému vrcholu Smrk už posledních 200 výškových metrů a asi jeden kilometr. Cesta je to opět více technická – tedy přirozeně schodovitá a prudší. Nahoře jsem si uvědomil, jak moc nesnáším rozhledny. Jednalo se o učebnicový příklad zbytečného kusu. V okolí je několik přírodních a přirozených vyhlídek, ale samotný nejvyšší vrchol má tu smůlu, že z něj není nic vidět. Lidskou společnost tak nenapadlo nic jiného, než si uměle rozhled vytvořit. Vnímám to v těchto horách jako zbytečnost.

Dolů jsme se vydali nejprve po věžní stezce, kde nás čekal poslední technický úsek. Zbytek stezky, která se po chvilce napojila na červenou, byla už pohodovým teréném. Po doražení k chatě Hubertce jsme poračovali po modré až k automobilu a vyrazili zpět domů.

Rozpočet

Cena denního výletu sestávala z dopravy a obědu na chatě Smědavě. Cena jídla zde byla šíleně vysoká, ale bohužel si nepamatuji přesnou částku. Můj odhad je 200 Kč/Osoba. Benzín vyšel cca na 400 Kč/Osoba. Tedy celkový rozpočet byl 600 Kč/Osoba.

Galerie