Opět se nenašlo dostatek času absolvovat náš vytoužený 3denní trek přes Moravskoslezské Beskydy, a tak jsme se rozhodli absolvovat 2denní náhradní trasu. Tentokrát jsme se rozhodli navštívit Karlovarský kraj. Stačilo do itineráře vložit pár vybraných bodů a cesta se nám zformovala sama. Rozhodli jsme se totiž navštívit hrad Loket, lázeňskou část Karlových Varů, vrchol Plešivec a nakonec nejvyšší bod Krušných hor, Klínovec.

Den 01

Jako dopravní prostředek pro přesun z Berouna do Karlovarska jsme zvolili automobil. Ten jsme nechali zaparkovaný v centru Ostrova a pro transport na startovní pozici využili lokální autobusovou dopravu. První krok jsme uskutečnili v 8:30. Hned po opuštení hromadného prostředku nás ohromil svou velkolepostí Loket. Hrad je umístěn uprostřed malebné zátoky a prakticky kolem dokola je obehnán tokem Ohře. Objekt je ve velmi dobré kondici a celý komplex sympaticky dotváří historické náměstí a hromada dobových staveb. Loket jsme bohužel obcházeli relativně těsně, takže se nám nepodařilo pořídit solidní fotografie. Po pár minutách jsme pokračovali v naší cestě dále. Možná byla škoda, že jsme se na tomto kouzelném místě nezdrželi déle, protože se jednalo možná o nejhezčí místo celého treku.

První úsek, po modré do Doubí, byl zasazen do pohádkové soutěsky vyhloubené řekou Ohře. Udržovaný štěrkový chodník nás vedl po vrstevnici asi 6 km po proudu řeky. Poté bylo potřeba překročit lanový most na druhou stranu řeky. Zde byla soutěska doplněna relativně malým, ale zajímavým skalním útvarem Svatošské skály. Za tímto bodem se cesta začala pomalu zvedat a za obcí Doubí nás čekalo první delší stoupání do výšky 607 metrů na vrchol Doubská hora. Charakter krajiny se změnil na klasický jehličnatý les a cesta tak do Karlových Varů nenabízela nic převratného k vidění. Situace se změnila při dosažení vrcholu Výšina přátelství, který je osazen zajímavou rozhlednou Diana. V nohách jsme měli teprve 16 kilometrů a 150 schodů navíc nám nepůsobilo potíže. Díky tomu jsme si mohli před polednem vychutnávat pohled shora na lázeňskou část Karlových Varů.

Následoval prudký rychlý sestup přímo na hlavní lázeňskou promenádu. Byl tu až neuvěřitelný klid. Nevíme, zda za to mohla především pandemická situace, nebo zda měla velký vliv i denní a roční doba, ale liduprázdnost vnesla lázeňskému centru mnohem větší kouzlo. Převážná část obchodů byla sice zavřená, ale člověk se tu nemusel drát mezi houfy lidí a na vše měl svůj klid. Obsadili jsme lavičku na prázdném náměstí před Mlýnskou kolonádou a dali si oběd z batohu. Na cestu jsme také do prázdné lahve načerpali trochu minerální vody z vřídla, ale na její chuť se nám nepodařilo zvyknout a o kilometr dále jsme vřídlovou vodu vyměnili za levnou balenou vodu z Lidlu. Pokračovali jsme dále ven z Karlových Varů přes žlutou turistickou značku a čekal nás nudnější a úmornější úsek. Dalších 6 kilometrů vedlo víceméně po sluníčku a část také po tvrdém asfaltu. Do lesa jsme opět zabočili až za obcí Sadov.

Les se stal útěchou jen na nepatrnou chvíli, konkrétně 2 kilometry. Navíc jsme byli vedeni terénem bez špetky převýšení, hezkých výhledů či jiného narušení rutiny. Únava se zvětšovala a tak jsme po doražení k Velkému Rybníku zaskočili do sympatické malé hospůdky na extrémně předraženou kofolu (10 Kč/1dcl). Zajímavé je, jak ve chvíli velké únavy a malého množství jídla v batohu nehrajou peníze tak silnou roli jako v běžném režimu a člověk rád utratí větší obnos za trochu kalorií na cestu. Po dopití posledního doušku jsme vyrazili na poslední etapu na přímém sluníčku. Cesta opět vedla po nepříjemném asfaltu a situace se změnila až v obci Odeř. Zde jsme byli konečně natrvalo zbaveni té žhavé koule na obloze a i výraz krajiny se začal lehce vlnit. Čekal nás táhlý výstup na vrchol Vlčinec. Vzhledem k únavě bylo závěrečné stoupání vyčerpávající a už jen těžko jsme hledali odhodlání. Následující sestup do vesničky Pstruží jsme absolvovali na pokraji našich sil. Díky pomalému tempu se nám do žil vrátilo trochu života a poslední výšlap těsně pod vrchol Plešivec byl překvapivě snadnou záležitostí. Zde jsme vybalili hamaky, ohřáli si ešus plný maté a zbytek dne vyplnili četbou.

Vzdálenost41 km
Stoupání1030 m
Klesání580 m

Den 02

Z logistických důvodů se nám hodilo zpět z Ostrova do Berouna vyrazit mezi druhou a třetí hodinou. Aby se tento plán naplnil, bylo potřeba vyrazit před šestou hodinou ranní. Protivný budík nás tedy vytáhl z hamak už v 5:30 a hodinu na to jsme už snídali na vrcholu Plešivec s nádherným výhledem do okolní krajiny. Do zad nám svítilo sílící slunce. K naší nelibosti následoval další nudnější úsek. Až k Božímu Daru, nejvýše položené obci v ČR, se cesta táhla skrze dlouhé rovné úseky nezajímavým lesem. Až těsne před městem se krajina znovu otevřela a nabídla pár hezkých pohledů přes zvlněné planiny.

Bratr začal mít zvýšenou teplotu a já začal pociťovat bolest při došlapu na pravé koleno. Rozhodli jsme se tedy v Božím Daru udělat půl hodinovou pauzu doplněnou konzumací nanuka z místního obchodu. Lavička na náměstí nám potom posloužila pro krátký odpočinek. Další postup už byl o poznání zajímavější než předchozí sekce. Nejprve nabídl krátký výšlap po sjezdovce, kde byl při pohledu zpět hezký výhled na samotný Boží dar. Cesta se posléze narovnala a mírným stoupákem nás lesem dovedla na parkoviště přímo pod hlavní vrchol. V dáli už se tyčila telekomunikační věž ke které zbývalo překonat 800 metrů po štěrkové cestě.

Samotný prostor na vrcholu byl doslova ohyzdný. Dominantou byla zmíněná telekomunikační věž, která byla doplněna velmi zchátralým uzavřeným hotelem s rozhlednou. Ta jediná byla v udržovaném stavu. Cesta dolů po žluté turistické značce byla doslova utrpením. Koleno mě začínalo bolet mnohem více a bratr také nevypadal zrovna svěže. Tři kilometry do vesničky Suchá byly těmi nejtěžšími z dvoudenního treku. Za obcí se cesta umoudřila a po asfalstové cestě jsme mírnějším tempem dorazili až do Horního Žďáru. K automobilu zbývaly už jen 3 kilometry vedoucí městskou aglomerací, po asfalu a kolem frekventované silnice. Vzhledem k našemu počátečnímu rozkladu jsme radši ve Žďáru počkali na místní autobus a tyto 3 kilometry vyměnili za 30 korun. Na Mírovém náměstí naše cesta skončila a my vyrazili zpět do Berouna.

Vzdálenost28 km
Stoupání580 m
Klesání980 m

Galerie

Mohlo by se vám také líbit:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *