Právě si prohlížíte Další české jednohubky

Další české jednohubky

[Aktualizováno 11.02. 2021]

Pořád tajně doufáme, že nám vyjde plánovaný Nepál v září roku 2021. Z toho důvodu se snažíme alespoň jednou měsíčně někam vyrazit a dát si trochu do těla. Z počátku jsem i tyto české výlety sepisoval jako samostatné mikrotripy, viz třeba Krkonošská jednohubka nebo Jizerskohorská jednohubka. Poté jsem s tím ale přestal, protože mi treky přišly nedostatečně zajímavé a krátké pro označení mikrotrip. Z archivačních důvodů je alespoň přináším sepsané v tomto příspěvku.

Obsah příspěvku:

Dopolední Český kras

V říjnu se z pracovních a školních důvodů neuskutečnil žádný pochod a ani začátek listopadu nevypadal slibně. Nakonec se nám podařilo domluvil alespoň jedno nedělní dopoledne. Bratr za mnou dorazil ráno do Českého krasu, kde jsem naplánoval dopolední okruh kolem významných bodů těchto končin.

Celý den bylo berounsko ponořeno do velmi husté mlhy. To sice ubíralo na aktaktivitě výhledům, zato to přidalo atmosféru i obyčejnému lesu. Nejprve jsme navštívili vyhlídku Svatý Jan pod skalou, kde nebylo vidět ani na krok. Pokračovali jsme přes Bubovické vodopády, které jsou už několik let vyschlé, dále přes Malou a Velkou Ameriku a výlet byl ukončen vyhlídkou na Karlštejn. Zde se mlha alespoň na chvilku roztrhala a skze nízkou oblačnost vykoukl hradní komplex. Odtud jsme po krásných 25 km jeli vlakem zpět do Berouna. Ještě před bratrovým odjezdem zpět do Pardubic jsem ho automobilem vzal na Tetínské vyhlídky na Berounku. Krátkým průzkumem okolí jsme tu také narazili na hezký malý vodopád, který jsem si hned zvěčnil.

Vzdálenost25 km
Stoupání820 m
Klesání820 m

První ochutnávka Českého středohoří

Asi 14 dní poté se nám podařilo objevit další okno v našich kalendářích. Rozhodli jsme se proto vyrazit poprvé do Českého středohoří. Z logistických důvodů jsme zde naplánovali „pouze“ tréninkových 30 kilometrů. Start trasy byl umístěn na panelovém parkovišti v Lovosicích, kde jsme vystartovali kolem sedmé hodiny ranní. Jako první nás čekal sympatický výšlap na vrchol Lovoš, kde jsem pořídil následující fotografii zříceniny hradu Hazmburk při východu slunce.

Dále cesta pokračovala víceméně po rovině přes vesničky Oparno a Velemín. Za poslední zmiňovanou obcí začal výšlap na nejvyšší horu Českého středohoří, na Milešovku. Vzhledem k charakteru pohoří se sklon cesty postupně zvyšuje s výraznou gradací na posledním kilometru, který ztěžovalo všudypřítomné klouzavé bláto. Na samotném vrcholu je poměrně sympatický výhled, ale samotné hoře hodně ubírá vrcholová sbírka hrůzných staveb. Na vrcholu jsme dali krátkou fotografickou pauzu, kde jsem skrze hustou mlhu pořídil snímek „jen tak z nouze“. Doma v počítači jsem se pokusil skrze šedou mlhavou clonu vytáhnout co nejvíce informací a k mému úžasu vznikla následující fotografie.

Po Milešovce už nás čekal pouze poslední milník a tím byl vrchol Ostrý. Když jsme dorazili na toto místo, mlha byla ta tam a nám se naskytl krásný rozhled do krajiny. Bohužel z oblohy zmizely i všechny mraky a ostré slunce mi nedovolilo vytvořit žádnou hezkou fotografii. Z vrcholu Ostrý už jsme pouze po modré dorazili zpět do Lovosic a s krásnými 30 km v nohách jsme vyrazili zpět na cestu domů.

Vzdálenost30 km
Stoupání1200 m
Klesání1200 m

Trojnásobný výšlap na Sněžku

K tomuto výšlapu není moc co napsat. Jednoho dne jsem se prostě rozhodl, že mám nedostatek pohybu a že kvůli Alpám potřebuji trénovat i velké porce stoupání. Naordinoval jsem si proto na konec října trojnásobný výšlap na Sněžku. Fotoaparát jsem měl sice celou dobu v batohu, ale kvůli počasí jsem ho ani jednou nevytáhl. Přináším tedy alespoň jednu nekvalitní fotografii z mobilu.

Vzdálenost27 km
Stoupání2050 m
Klesání2050 m

Větrný výšlap na Sněžku

V prosinci mě kamarád pozval na noční výšlap na Sněžku. Původní plán počítal s výšlapem před východem slunce a s vrcholovým fotografováním. Situace byla nakonec trochu jiná, zážitek byl ale o to větší. Den před odjezdem foukal v Krkonoších silný vítr a na samotném vrcholu byla naměřena rychlost větru dokonce 190 km/h. Nikoho z party to neodradilo a odhodlanost ze zdolání vrcholu přetrvala. V neděli ve 3 hodiny ráno už jsme startovali směle nahoru. Začátek prosince byl relativně teplý a tak nás po cestě čekal jen velmi malý nános sněhu, který nestihl kompletně pokrýt terén ani v nejvyšších místech cesty. Už při vstupu do Obřího dolu bylo jasné, že ani dnes vítr neustal. Výšlap byl ale v závětří a vítr nám nepáchal žádnou škodu – tedy dokud jsme nepřekročili horizont a nedostali se na sedlo u Slezského domu. Vítr tu dosahoval takové rychlosti, že jsme nemohli udržet rovnováhu a bylo těžké vůbec dojít ke zmiňované stavbě.

Slezký dům naštěstí poskytoval útočiště, když jedna z místností byla nonstop otevřená. Jelikož vrchol obklopovala hustá mlha, nebylo proč spěchat nahoru – fotografické okénko bylo zrušeno. Nastalo tedy čekání na zlepšení počasí a diskuze o následujícím postupu. Nakonec se nebojácně rozhodlo o dokončení výšlapu.

Vítr byl tak silný, že nás donutil k ústupovému kroku. Těsně pod vrcholem (stějně tam každý z nás byl a teď bychom tam nic zajímavého nenašli) jsme zabočili na malou pěšinu vedoucí ke žluté turistické cestě, která dále vedla k Růžové hoře. Jen co jsme sestoupili závěrečnou pasáž a schovali se mezi stromy, vístr opět ustal. Následující pasáž po žluté a po zelené už nás pouze dovedla k automobilu. Přestože se jednalo o kratší a méně fotografický výšlap než se původně předpokládalo, jednalo se o zajímavé zpestření.

Vzdálenost12 km
Stoupání750 m
Klesání 750 m

Zimní Kokořínsko

I v lednu se nám podařilo zorganizovat další výjezd na typický 30 km okruh. Tentokrát jsme navštívili Kokořínsko. Vzhledem k vlakovým spojům byl počátek treku situován do městečka Mšeno, které je relativně dobře dostupné z Prahy. Vlak dorazil do stanice cca v 9:30 a my se hned vydali po červené turistické značce. Ta nás nejprve protáhla nádherným zasněženým údolím, které bylo lemováno skalami, a cesta byla završena krátkým výšlapem ke hradu Kokořín.

Za Kokořínem následoval krátký úsek po silnici na který se napojovalo krásné údolí Truskavský důl. Podobných údolí bylo na cestě hned několik. Vždy jsme na chvíli vystoupali na náhorní plošinu, ale za pár set metrů už jsme zase sestupovali do dalšího údolí. Takto se to opakovalo mnimálně čtyřikrát. Každé z údolí bylo trošku jiné a nános sněhu dodával místu kouzelnou atmosféru.

Poslední na pořadu byla Boudecká rokle, která byla zakončena trošku delším stoupáním a poté už následoval sestup zpět do Mšena. Zde jsme opět sedli na vlak a vrátili se domů.

Vzdálenost31 km
Stoupání700 m
Klesání700 m

Moravský kras

Nakonec se poštěstilo a podařilo se nám na leden naplánovat další jednodenní přechod české krajiny. Vzhledem k výborné dostupnosti vlakem se rozhodlo o Moravském krasu a počátek treku jsme situovali do stanice Blansko. Rozhodli jsme se, že kvůli tréninku je čas začít přidávat kilometry – naplánovali jsme proto okruh o délce 40 km. Prvních pár kilometrů do Skalního Mlýnu bylo dobře schůdných a to i prudší lesní sestup. Od Skalního Mlýnu se povrch zhoršil. Následujících 8 kilometrů vecoucí skrze Punkevní Žleb bylo pokryté ledem a postup po tomto terénu byl výrazně pomalejší.

Konec této etapy, cca na 16. kilometru, byl zakončen zajímavou Sloupsko-šošůvskou jeskyní a místní dominantou – skalním útvarem Hřebenáč. Pořídili jsme zde sice pár fotografií, ale nechtělo se nám zastavovat a tak jsme okamžitě vyrazili dále. Následoval výšlap do Šošůvky a přechod ke zřícenině Holštejnu. Kolem hradu byla cesta výrazně pokrytá ledem a postup byl místy trochu nebezpečný. Naštěstí se jednalo o krátký úsek. Přes červenou turistickou značku vedoucí nad ostrovským žlebem jsme se dále dostali do Ostrova u Macochy, odkud jsme se přes Macošskou plošinu dostali přímo k propasti Macocha. Zde jsme konečně dali první pauzu a zkonzumovali obědového tuňáka z plechovky. Bylo zde velký nával turistů a tak jsme nevydrželi sedět více jak 10 minut. Po obědě jsme ihned vyrazili opět na cestu. Čekal nás poslední zajímavý přechod – a to průchod Suchým žlebem. Za ním jsme se napojili na asfaltovou silnici ve Skalním Mlýnu a zpět do Blanska pokračovali už po silnici. Sice to byl nepříjemný tvrdý povrch, zato bez lede – naše postupová rychlost se tak výrazně navýšila.

Zpět do Blanska jsme dorazili kolem 16. hodiny a na hodinkách nám svítila celková uražená vzdálenost 39 km. Než jsme se tedy zastavili a ukončili trek, tak jsme v Blansku párkrát obešli místní paneláky a doplnili si chybějící kilometr. Pak už jsme jen na nádraží počkali hodinu na zpáteční vlak a ukončili tento výlet.

Vzdálenost40,3 km
Stoupání 800 m
Klesání800 m

Zimní sázavsko

Po dvou týdnech od Moravského krasu se nám opět podařilo naplánovat výjezd do české krajiny. Opět jsme naplánovali okruh blízký 40 km, tentokrát pochod kolem Sázavy. Původně jsme chtěli vystartovat z Davle před devátou hodinou, ale nízké teploty (kolem -10°C) způsobily řadu problémů se spoji a my tak vyrazili až před půl desátou. Byl zrovna arktický týden a celý prostor byl pokryt 20 cm vrstvou sněhu. To sice ztěžovalo postup, výrazně to ale přidalo na aktraktivitě okolí.

Prvních 12 kilometrů do Kamenného přívozu vedlo přímo kolem Sázavy, kde je cestou i pár zajímavých vyhlídek, mostků a občas nějaký malý přechod zajištěný lany. Tato trasa je sice zajímavá i v létě, v zimě jsme si ji ale užili mnohem více. Za kamenným přívozem následují nudnější 2 kilometry, které jsou zakončeny vstupem do Vlčí rokle.

Vlčí rokle je krátký žleb kolem potůčku Vlčín, který je ozvláštněn několika jezírky a zakončen zajímavým balvanovým polem. Za roklí byla cesta pokryta už větším množstvím sněhu a následujících 10 kilometrů bylo výrazně náročnějších a naše postupová rychlost se výrazně zmenšila.

Za rozhlednou Pepř už se cesta začala postupně svažovat směrem dolů, zpět do místa startu – do Davle. Poslední etapa vedla sympatickou osadou rozléhající se kolem Zahořenského potoka. Poté co jsme dorazili do Davle a překročili pěší lávku, jsme ukončili trek a autobusem se dostali zpět do Prahy.

Vzdálenost38,5 km
Stoupání800 m
Klesání800 m

Napsat komentář