Blog

Ve středu 08.12. 2021 se v předpovědi počasí objevilo okno s relativně přívětivými podmínkami a tak jsme se rozhodli vyrazit do Krkonoš a vyzkoušet tak krátký pochop se sněžnicemi. Vzhledem k tomu, že první autobus z Prahy dorazil do Špindlerova Mlýna až v 9:30 a poslední zajímavý autobus odjížděl v 5 hodin odpoledne, nešlo jinak, než naplánovat krátký okruh. Zvolili jsme výšlap údolím Bílého Labe na Luční boudu, poté výšlap na Sněžku a nakonec sestup Obřím dolem. Trochu jsme podcenili naše síly a okruh byl nakonec zbytečně krátký, o tom ale později.

Autobus dorazil do Špindlerova Mlýna na čas, kolem 9:30. Sice byl vyhlášen „pouze“ stupeň lavinového nebezpečení 1 a bylo stále málo sněhu, naše cesta ale vedla přes několik lavinových katastrů. Zapnuli jsme pro jistotu tedy lavinové pípáky, sněžnice připnuli na batoh, na nohy navlékly nesmeky a před desátou hodinou už jsme v plné polní mířili do hor. Podklad byl tvrdý a dal by se bez problémů zvládnout i pouze v botách, přesto jsme obléknutí nesmeků nelitovali. Nesmeky nám totiž pomohly eliminovat energetické ztráty na minimum a zachovat slušnou rychlost pohybu.

Prvních 6 kilometrů po modré turistické značce ze Špindlu k Boudě u Bílého Labe vede po asfaltové silnici a v létě nemám tento úsek rád. V zimě, kdy je okolní příroda včetně asfaltové cesty zasypána bílou peřinou, se ovšem nejedná o tak nudný úsek. Od zmíněné chaty začíná tzv. Weberova cesta k Luční boudě, která už místy výrazněji stoupá. Vede také skrze několik lavinových katastrů. Tento úsek jsme tedy zdolali s větším rozestupem. Není nad věci mít respekt ze sněžných hor i za minimálního lavinového rizika. Minimálně tím člověk trénuje správné návyky. Asi kilometr před Luční boudou se nám ztratila cesta, která byla zafoukána sněhem a navíc se sníh začal propadat. Zvažovali jsme nasazení sněžnic. K Luční boudě nám ale zbýval pouze kousek, proto jsme se rozhodli je zatím nenasazovat.

Nakonec se ukázalo, že toto byl jediný bořivý úsek a sněžnice nakonec zůstali po celou dobu treku na našich batozích. U luční boudy jsme si dali desetiminutovou pauzu a zkonzumovali sladkou tyčku a popili horký čaj. Následná cesta přes úpské rašeliniště byla zadarmo. Sníh tu byl opravdu tvrdý a podklad nebyl o moc odlišný od letního. Za chvilku jsme se tedy dopravili pod Sněžku a rovnou vyrazili na vrchol. Zde bylo sněhu ještě méně. Na oko byla celá Sněžka zasypána hodně, ale díky větru bylo na samotné stezce maximálně 10 centimetrů. Dokonce jsme zvažovali sundání nesmeků. Sněžka není těžká hora, přesto mě pokaždé překvapí strmost tohoto finálního úseku.

Během výšlapu byl bezkonkurenční výhled do širého okolí, ale na vrcholu už to taková sláva nebyla. Prostor obklopovala hustá mlha a nepříjemně pofukovalo. Dali jsme proto pouze rychlé občerstvení a pokračovali stejnou cestou zpět dolů. Úsek z vrcholu k Slezskému domu jsme si dali během a ihned jsme vyrazili dolů do Pece Obřím dolem. Přecházeli jsme poslední lavinový katastr, proto jsme se opět rozestoupili a zvýšili opatrnost. Pravděpodobnost byla ovšem na naší straně a my tam vítězoslavně zdolali i tuto lavinovou oblast a před třetí hodinou jsme stáli na autobusové zastávce v Peci. Měli jsme rezervu přes 2 hodiny. Nakonec jsme se tedy rozhodli, že zrušíme rezervovaný autobus a vyrazíme zpět do Prahy dřívějším, který vyrážel v 15:20. Příště tak musíme k okruhu přidat minimálně 5 kilometrů.

Rozpočet

Autobusy Praha-Špindlerův Mlýn a Pec pod Sněžkou-Praha mě vyšly na 395 Kč a navíc jsem v jednom směru musel platit 20 Kč za batoh. Tím útrata končí a výlet nás tedy vyšel na 415 Kč/osoba. Sněžnice a pípáky jsme měli půjčené zadarmo od horolezeckého oddílu.