Pracovních a školních povinností přibývá a navíc jsme nastoupili do vzdělávání na mezinárodního horského průvodce UIMLA v českém spolku horských průvodců. Z toho důvodu se nám tenčí volný čas a nezbylo než opět vyrazit na krátkou jednohubku. Vypadá to, že tento formát budeme muset aplikovat i v budoucnu. Tentokrát jsme opět vyrazili na jeden den do Vysokých Tater pro výšlap na další z nezdolaných dostupných vrcholů. Tentokrát se na itinerář dostal vrchol Kriváň a Predné Solisko. V rámci tréninku jsme přidali i průchod Furkotskou a Mlynickou dolinou s přechodem Bystré lávky.
Vlak dorazil do stanice Štrba s hodinovým zpožděním, ale to nám vlastně ani nevadilo, protože jsme začínali se svítáním a alespoň nebylo potřeba vytahovat čelovku. Ve Štrbě jsme bez dalšího čekání přestoupili na náhradní autobusovou dopravu, která nás dopravila do Štrbského plesa. Zde jsme se rovnou vydali na vrchol Kriváně cca v 6:00. Cesta na Jamské pleso po tatranské magistrále probíhala bez problému. Jde se víceméně po rovině a povrch je jednoduchý, bez technických pasáží. Cestou se nám také plně rozednilo.
Od Jamského plesa se cesta výrazněji zvedne a začne postupné stoupání k vrcholu. Pořád se ale jedná o technicky jednoduchý terén a na tatranské poměry poměrně snadný. Postupně se ale otevírá výhled na okolní vrcholky a tak je alespoň na co se dívat. K dalšímu rozcestníku vás čeká sice vystoupat 700 výškových metrů, ale díky přívětivému povrchu cesta uběhne opravdu rychle a to až k rozcestníku v Krivánskom žľabe.
Od tohoto místa se cesta technicky lehce ztíží na klasický tatranský výšlap, tedy skalní chodník s nutností občas oblézat nějaké kameny a dělat vyšší kroky. Takto pokračujete dalších 200 výškových metrů k závěrečné pasáži. Ta už vyžaduje lezení I UIAA. Při naší návstěvě byly kameny poměrně navlhlé, což zpomalovalo postup, ale podařilo se nám kolem deváté dorazit na samotný vrchol.
Cestu dolů jsme plánovali stejnou cestou jako nahoru. Tedy nejprve jsme opatrněji sestoupili k rozcestníku v Krivánskom žľabe a pak už rychlejší chůzí sestoupili opět k Jamskému plesu. Po tatranské magistrále jsme vyrazili ke Štrbskému plesu, ale nedošli až k němu. Odpojili jsme se u rozcestníku pod Furkotskou dolinou, který nás směřoval k dalšímu cíli – Prednému Solisku. Ten den mi to tolik nechutnalo a tak už jsem na tomto místě začal pociťovat bolest nohou. Přesto jsme úspěšně zvládli výstup k Škutnasté poľaně a i následný krátký traverz k chatě pod Soliskom.
Od chaty vám zbývá k samotnému vrcholu už jen cca 300 výškových metrů, ale poměrně schodovitého chození. Nejedná se o lezení, ale stehna se vám tu poměrně zahřejí. K vrcholu to ukazuje oficiálně jednu hodinu, ale s průměrnou fyzičkou nepřekročíte 30 minut. Vrchol je opravdu na dosah.
Nahoře už mě stehna opravdu pálila, ale ještě nás čekal průchod Furkotskou a Mlynickou dolinou. Pro nabrání sil jsme uskutečnili půl hodinovou pauzu na chatě pod Soliskom a také si zde objednali horkou polévku a čaj. Pro nabrání sil to fungovalo skvěle a mohli jsme vyrazit dále. Vrátili jsme se opět k rozcestníku Škutnastá poľana a vyrazili směrem k prvnímu údolnímu schodu.
Ten je poměrně dlouhý a navíc vede přes několik falešných horizontů. Cesta k nižšímu plesu nám tak přišla nekonečná. Schod se nám ale nakonec podařilo zdolat a cesta se na krátkou chvíli opět narovnala. Následoval další údolní schod, který už obsahoval menší stoupání, přesto to stálo za to. Moje nohy už začaly stávkovat. Nakonec se ale podařilo vylézt i k vyššímu z ples a už tak zbýval poslední úsek k Bystré lávce. Ten zespodu vypadal opět děsivě, ale nakonec se jednalo o méně než 100 výškových metrů a my tak vítězoslavně dosáhli tohoto bodu. Dali jsme zde pětiminutovou pauzu a krátký hovor s protijdoucí skupinkou.
K Bystré lávce máme zvláštní osobní vztah, protože právě tento okruh byl první, který jsme s bratrem zdolali společně, a který odstartoval naši společnou vášeň k horám. Bylo úžasné sledovat, jakou cestu jsme ušli od předchozí návštěvě k té dnešní. Nostalgicky jsme zavzpomínali a pak se na druhé straně lávky vydali opět dolů směrem ke Štrbskému plesu. Pokračovali jsme nejpřímější cestou přes vodopád skok po žluté turistické značce. Zpáteční přechod nám zabral asi 2 hodiny a před pátou hodinou jsme stanuli na zastávce ve Štrbském plesu.
Nejprve jsme hodinu vyčkali na náhradní autobusovou dopravu do Štrby, kde jsme museli vyčkat asi 5 hodin na příjezd vlaku do České republiky. Chvíle nám tu zpříjemňovalo pár knížek a lahodná čokoláda z automatu.
| Vzdálenost | 33 km |
| Stoupání | 2400 m |
| Klesání | 2400 m |
Rozpočet
Největší položkou byla opět doprava. Za vlak z Prahy do Štrby jsem zaplatil 274 Kč za jeden směr. Obousměrná jízdenka mě tedy vyšla na 548 Kč. Bratr měl ještě studentské jízdné a zpáteční jízdenku měl pouze za 250 Kč. Na místě jsme ještě zašli na polévku a horký nápoj za 150 Kč (6 EUR) – Celkově nás tedy výlet vyšel na 698 Kč.
