Právě si prohlížíte Microtrip #22 – Legendární Studlgrat na Grossglockner

Microtrip #22 – Legendární Studlgrat na Grossglockner

Po Grossglockneru jsem toužil už dlouho a netušil jsem, že si mi podaří ho zdolat rovnou hřebenem Studlgrat. Tuto akci zpunktoval můj kolega z horolezeckého oddílu. V minulosti jsem se před ním zmínil, že bych rád tuto trasu zdolal a k mému štěstí mě vybral jako lezeckého kolegu. Hřeben už v minulosti šel a tak jsem o bezpečnost a orientaci neměl strach. Sám jsem posledního půl roku věnoval hodně času lezení a byl jsem tak nadšený, že to mohu konečně prodat v opravdových horách.

Oba bydlíme v Berouně a okolí a tak jsme přirozeně vyráželi z Berouna okolo dvanácté hodiny odpolední. Cesta probíhala bez sebemenších problémů a zabrala nám zhruba šest hodin. Na startovací místo, parkoviště u Lucknerhaus, jsme dorazili tedy kolem šesté hodiny večerní a bez zdržování jsme okamžitě vyrazili směr Studlhutte. Cesta ke zmíněné chatě je bezproblémová. Ten den jsem byl nějaký zvadlý a vůbec mi to nechutnalo, ale to nic nemění na tom, že se jedná o technicky nenáročný terén. Neobsahuje žádná sněhová pole, suťová pole, ani strmější pasáže. K chatě od parkoviště se nám tedy podařilo dorazit cca za hodinu a půl.

Měli jsme nějaké jídlo s sebou v batohu a tak jsme na chatě večer dali jen horký čaj a objednali si pouze snídani. Jelikož byl naplánovaný brzký budíček, vlezli jsme do postele poměrně brzy a ještě za světla se pokusili usnout. Naštěstí úspěšně. Ráno byla byla snídaně sice až v 4:30, ale už od čtvrté hodiny začal být v pokoji šrumec od ostatních. Vstali jste tedy také a dole počkali na vydání snídaně. Bez zdržování jsme se nasnídali a co nejrychleji vyrazili. Bylo to lehce po páté hodině ranní.

Za chatou je prudší pěší stoupák cca 200 výškových metrů za kterým se terén zase trochu narovná. Netrvá to dlouho a člověk dojde k ledovci a musí se uvázat na lano. Na samotný hřeben lze nastoupit na několika místech. My na sněhu vystoupili zhruba dalších 200 výškových metrů a na skále jsme trefili přesně místo, kde bylo několik ocelových tyčí. Byl to ale snadný lezecký terén, takže jejich využití nebylo potřeba. Až do místa Fruhstucks-platzl ve výšce 3550 m.n.m. se jednalo o lehký lezecký terén, který byl něco mezi lezením a chozením. Tuhé boty a zkušenost s lezením výhodou, ale terén je vhodný i pro nelezce.

Od zmíněného Fruhstucks-platzl terén lehce ztěžkne a už se potřeba nějaké pasáže vyloženě přelézat. Pořád se ale jedná o terén obtížnosti maximálně 4-, spíše 3+. Obávaná plotna byla při naší návštěvě suchá a nečinila nám tedy potíže. Osobně bych jako nejtěžší místo vybral jiné. Nicméně plotna byla jediné místo, kde jsme se na chvilku odjistili. Zbytek jsme překonali pomocí průběžného jištění. S lezením jsem sice v minulosti začal primárně kvůli horám, ale tohle byl teprve můj první lezecký počin v horách. Byl jsem tedy z hřebene vyloženě nadšený a užíval si každou chvilku na něm. Ještě větší překvapení nás čekalo na samotním vrcholu. Ze Studlgratu jsme nejspíše dorazili jako první a hlavní vlna z normálky na vrchol ještě nedorazila. Na vrcholu jsme tam byli jediní a tuto nečekanost jsme si náležitě užívali. Z chaty na vrchol se nám podařil docela hezký výstupový čas 3:05.

Dolů jsme přirozeně zvolili sestup normálkou. Přechod přes Obere Glocknerscharte na Kleinglockner jsme ještě zvládli relativně bez lidí, ale za ním už jsme narazili na první masovější vlnu mířící na vrchol. Byl všední den a pořád relativně brzo ráno, ještě se to tedy dalo přežít. Navíc jsme jeden úsek slanili, čímž jsme se také vyhnuli části davu. Navíc nám to pomohlo vyhnout se sněhovému poli a nemuseli jsme nazouvat mačky. Ty jsme nasadili až teprve u nástupu na ledovec a už bezproblémově překonali krátký úsek k Adlersruhe. Kvůli lidem nám tento úsek (Vrchol – Adlersruhe) trval neuvěřitelné 2 hodiny.

Dolů už to bylo bezproblémové a dokonce bezlidnaté. Následovali jsme nejzřetelnější cestu, která nás táhla zpět k Studlhutte a až těsně před ní zpět do údolí. Od Adlersruhe následoval krátký ferratový úsek, kde ale nebylo potřeba se jistit a pak kus po ledovci Kodnitzkees, který zvrchu vypadal kompaktně, ale cestou zde bylo několik nepříjemných trhlin, které bylo potřeba přeskočit. Zbytek už byl obyčejný chodecký terén. Před půl jednou jsme dorazili k automobilu a vyrazili zpět domů.

Vzdálenost16 km
Stoupání1800 m
Klesání1800 m

Rozpočet

Jeli jsme pouze ve dvou, takže většina nákladů byla za dopravu. Bylo potřeba zaplatit dvakrát Felbertauern tunel za 2×11€, Alpenstrasse za 12€ a naftu na cesta celkem za 2625 Kč. Navíc jsme platili ubytování na Studlhutte za 15€, snídani za 14,50€ a večerní čaj za 4,50€. Náklady za osobu nakonec vyšli na cca 2570 Kč/osoba.

Napsat komentář