Na konec července jsme původně plánovali výšlap na rakouský Grossglockner. Výlet byl bohužel zrušen z důvodu nepřízně počasí. Týden na to jsme měli absolvovat alespoň výšlap na druhý nejvyšší vrchol Rakouska – na Wildspitze. Bohužel nevyšel ani tento trek a tak jsme přemýšleli jak vyplnit vzniklý volný čas. Nakonec se nám podařilo trošku narychlo naplánovat slovinský vrchol Triglav. Autobus na poslední chvíli byl sice už dražší, ale využili jsme alespoň poukázky na Flixbus, kterým už pomalu docházela trvanlivost. Jediná varianta, která přicházela v úvahu, byla dorazit v sobotu ráno do Bledu a večer už zase sedět v autobuse zpět do ČR. Po důkladném zvážení jsme tuto výzvu přijali.
Původně jsme chtěli vrchol zdolat Dolinou Triglavských jezer. Tento plán se zkomplikoval hned při příjezdu do Slovinska. Právě probíhala rekonstrukce tunelu mezi Slovinskem a Rakouskem a před vjezdem se tam stála dlouhá fronta. Ztratili jsme tu dobrou hodinu a půl a náš původní plán se začínal rozpadat – nestihli bychom se dostat na vrchol včas. Jako nejvhodnější náhradní plán se jevil průchod údolím Voje, kterým jsme plánovali původně sestup.
Po příjezdu do Bledu jsme tedy přestoupili na nejbližší autobus směr Bohinjské jezero a nakonec také vystoupili na zastávce s týmž názvem v 9:01. Nejprve bylo potřeba překonat první 2 kilometry po asfaltu, než se cesta stočila do lesa. Ihned po pár metrech jsme narazili na malý stánek, kde vybírali vstupné do rokle Mostnica. Přestože jsme rokli nepotřebovali vidět a šlo nám pouze o zdolání Triglavu, museli jsme vstupné zaplatit. Rokle se totiž sice dala obejít, ale nepřímou cestou při které bychom nastoupali relativně dost dalších výškových metrů. Rokli jsme rychle proběhli a pokračovali dále k první horské chatě – Planinska koča na Vojah. Zde bylo poprvé možné doplnit vodu. Cesta pokračovala dalších 2,5 kilometru podél říčky údolím Voje. Na konci této etapy v nadmořské výšce cca 750 m.n.m. začíná první velké stoupání, které svým způsobem končí až na samotném vrcholu. Poměrně douhou dobu vede cesta v lese bez pořádného výhledu. Většinou mi to v horách vadí, ale tady mě trasa z neznámého důvodu bavila i tak. V případě potřeby je navíc možné na planině Grintovica opět doplnit vodu. Trasa se konečně začne otevírat a nabízet výhledy až u rozcestníku, kde se cesta napojuje na trasu Slovenska geološka pot. V dáli je také vidět horská chata Vodnikov dom, ke které se dostanete po dalším jednom kilometru. Ceny jsou tu poměrně přívětivě a tak jsme tu zakoupili zelnou polévku a čaj a dali půl hodinovou pauzu. Opět lze zde doplnit vodu.
Následuje dalších 200 výškových metrů k rozcestníku Konjsko sedlo (2020 m.n.m.). Cesta už vede občas suťovými polemi, ale na drhou stranu je doplněna i prvními ferratovými úseky a navíc se můžete od výše zmíněné chaty kochat úžasnými výhledy na Julské alpy. Ty nás svým výrazem okouzlily. Za sedlem vedou na vrchol 2 základní možnosti – první přes chatu Dom Planika nebo druhá přes Triglavski dom na Kredarici. Zvolili jsme první variantu a pokračovali vzhůru dalších 400 výškových metrů k Domu Planika v nadmořské výšce 2401 m.n.m. Naše nohy byly už poměrně unavené, proto jsme zde dali další desetiminutovou pauzu a odhodlávali se na poslední úsek. Opět na vrchol vedou 2 varianty – přes Malý Triglav nebo ferratou Gorjanska. Kvůli únavě jsme pokračovali klasickou cestou, tedy přes Malý Triglav. Nejprve překonáte prvních 100 až 150 metrů pěšky k nástupu na ferratu. Ta pokračuje prakticky kontinuálně až na samotný vrchol. Ferrata je obtížnosti A a nejsou zde žádné vzdušné úseky. Kdo má velmi jistý krok, nepotřebuje ani ferratový set. Naopak doporučili bychom ho těm, kteří mají strach z výšek nebo závratě a jejichž krok není tak pevný. K vrcholu je to od chaty sice ještě 450 metrů, ale díky ferratě lze použít i ruce a trochu tak ulevit nohám. Navíc zde nabíhají výškové metry opravdu rychle. Na samotný vrchol jsme dorazili v 15:20.
Samotnou trasu dolů jsme začali promýšlet až na tomto místě. Nechtělo se nám sestupovat stejnou cestou, kterou jsme využili pro výstup. Z toho důvodu jsme zaveleli pro sestup přes Tominškova pot. Nestačilo ale pouze sestoupit k silnici, ale navíc i stihnout autobus zpět do Bledu. Čas nehrál v nás prospěch, ale jak to u nás bývá, štěstí stálo na naší straně. O tom ale později.
Sestup z vrcholu probíhal po stejné trase jen k Malému Triglavu, potom jsme se oddělili a sestoupili k domu na Kredarici. Naše nohy sice už boleli, ale jen při cestě do kopce. Při sestupu byly až překvapivě čerstvé a k domu na Kredarici to byla jen chvilka. Cesta pod chatou už byla o něco horší – sestupovali jsme prudší částí po pár suťových polích. Naštěstí se brzy cesta opět více narovnala a vedla nás kouzelnou měsíční krajinou doplněnou i sněhovými polemi. Mysleli jsme, že máme vyhráno a autobus stihneme. Byl to ale omyl, protože přišel sestup cestou Tominškova pot. Ve svěžím stavu a směrem nahoru to není tak náročná cesta, ale naše nohy byly už dosti unavené a moc jim nesvědčila prudkost sestupu. Sestupovali jsme tedy pomalu a s jistým zvadlým výrazem. Tominškova pot jsme dohromady sestupovali 2 hodiny a začínali se loučit s autobusem. U chaty Aljažev dom nám na hodinkách svítil čas cca 18:50 a autobus odjížděl v 19:36 z 10 kilometrů vzdálené vesnice Mojstrana. Zkusili jsme štěstí a na nedalekém parkovišti oslovili trojici mužů, zda nás do vesnice nehodí. Jejich odpověď byla kladná a tak jsme v 19:25 dorazili do Mojstrany a autobusem odjeli do městečka Lesce. Odtud sice dalších 4,5 kilometru pěšky do Bledu, ale nyní po asfaltové rovině. Tento úsek nám tak nečinil potíže i přes unavené nohy. V Bledu jsme povečeřili tuňáka z konzervy a odjeli zpět do ČR.
| Vzdálenost | 25 km (+4,5 km) |
| Stoupání | 2600 m |
| Klesání | 2150 m |
Rozpočet
Jak jsem psal v úvodu, doprava nás nominálně stála relativně dost. Potřebovali jsme totiž nutně utratit poukázky na Flixbus a tak nám vyšší cena nevadila. Vyšla nás na neuvěřitelných cca 2700 Kč za osobu. Pokud bychom měli tuto částku zaplatit přímo, asi bychom výlet nerealizovali. Takto nám to ale tolik nevadilo. Všechny následující ceny jsou za osobu. Dále jsme využili 2x místní dopravu za celkem 45 Kč (1,8 EUR), zaplatili za vstup do soutěsky v údolí Voje 76 Kč (3 EUR) a na chatě Vodikov dom si dali polévku a pití za 230 Kč (9 EUR). Tím byla útrata uzavřena a náš výlet vyšel tedy na celkem 3051 Kč za osobu. Pokud ovšem nebudete plánovat výlet takto narychlo, tak se dá bez problému Flixbus do Bledu sehnat za 900 (v limitním případě i za 750 bez slevy, tedy pod 700 s 10% slevou). Potom by tedy výlet vyšel pod 2200 Kč.
