Rok od mé klasické společné dovolené s kamarády uběhl, a tak jsme se rozhodli, že opět někam vyrazíme. Já jsem jednoznačně hlasoval pro Chorvatsko. To jsem si i nakonec vybrečel a dokonce s tou nejlepší možnou lokalitou. Město Šibenik, které je u moře a zároveň v přímé vlakové linii do města Knin, ze kterého se chodí výšlap na nejvyšší horu Chorvatska Dinaru, neboli také zvaný Sinjal. Nikdo s mých kamarádů ovšem nebyl v tak dobré fyzické kondici, aby cestu absolvoval se mnou, a tak jsem v úterý 7. září vyrazil pokořit vrchol sám.
Z Šibeniku jsem vyrazil vlakem v 6:30 ráno a cesta trvala hodinu a půl. V Kninu jsem tedy vystupoval v 8 hodin. Mým prvním cílem bylo obstarat si taxi, jelikož jsem si chtěl ihned na začátek ušetřit 4 km, které vedou od nádražní budovy až ke startovnímu kameni. Tento úkol se mi podařil, když asi po 5 minutách místní taxikář někoho zrovna vyhazoval. Neváhal jsem tedy ani minutu a ihned jsem si ho stopnul. Cena tohoto přesunu bylo symbolických 20 Kuna (asi 70 Kč). Ihned od počátku se objeví červeno bílé značení, které se táhne až k samotnému vrcholu. Byly to buď pruhy a nebo bílé kolo a uvnitř červená tečka.
Od startovního kamene odbočíte do lesa, kde narazíte i na první stoupání, které vede asi 2,5 km a vystoupáte 200 metrů, poté se ovšem krajina začne otevírat a i povrch začne měnit vzhled. Z lesa se na chvíli povrch změní na zpevněnou cestu, po které je dokonce možné dorazit až na chatu Brezovac. Vlastně zde máte celkem 3x na výběr, zda si cestu prodloužíte po zpevněném povrchu a nebo zda chcete jít kratší variantou s trochou toho zajímavějšího povrchu. Já zvolil po celé cestě nahoru všechny kratší varianty. Konkrétně se cesta jmenuje Put Oluje. Nicméně i když si zvolíte cestu kratší, tak delším úsekům po prašných cestách se nevyhnete. Stoupání je na těchto cestách lehké a pozvolné.
První menší zádrhel přišel od bodu Markov grob, kde seznam mapy mají nakreslenou cestu kolem hory Badanj, ovšem realita je jiná. Cesta zde vede pouze přes horu Badanj a ne kolem. Tudíž jsem použil svůj geografický rozum a i přes nepřízeň povrchu, kdy víceméně šlapete na prázdno do vyšší trávy prosetou kameny, jsem údolí prošel. Příjemnou kulisu vám zde dělají zrezivělé válečné tanky. Za horou jsem se opět napojil na polní cestu a po ní došel až k chatě Brezovac. Chata byla zavřená, ale lavičky zde splnily svůj účel pro vykonání první odpočinkové pauzy.
Od chaty začne posledních 800 metrů stoupání a co se náročnosti týče se taky přidá o obrátku navíc. Je zde poslední úsek v lese a poté vyjdete do údolí, ze kterého jsou vidět vrcholky, za kterými se již nachází Dinara. Cíl máte téměř na dosah ale přesto vás ještě asi nějakých 6 km čeká. Tento úsek mě ohromně bavil a vidina vrcholu mě poháněla dopředu. Od posledního rozcestníku, který vede zpátky směrově na Knin se začnou sbírat výškové metry prudčeji a prudčeji, až se nakonec přejde v takové klasické horské stoupání jako je například v Tatrách v trase na Jahňací Štít. Tato část je z celého výšlapu z této strany nejnáročnější. Na konci stoupáku je zde jeden falešný vrchol, ze kterého ovšem už vidíte vrchol a tudíž máte vyhráno a k finálnímu bodu to není více jak 10 minut.
Na vrcholu jsem se klasicky občerstvil tuňákem a banánem. Můj čas cesty nahoru byl 3 hodiny 49 minut. Po krátké pauze jsem vyrazil zpět dolů. Cestu jsem vybral téměř stejnou. Změnu jsem udělal pouze u hory Badanj, kde jsem znovu nešel po neznačené cestě, ale svůj výlet jsem si prodloužil o nějaké 2 kilometry a šel jsem po zpevněné cestě. Dole u startovního kamene jsem měl čas sestupu 3 hodiny 53 minut. Po uvážení a zjištění že mám spoustu času jsem se rozhodl nezavolat si taxi a tak jsem došel další 4 km navíc až k nádražní hale. Zde jsem si dal finální odměnu ve formě burgeru s hranolky. Výšlap byl oficiálně ukončen v 5 hodin. Vlakem jsem odjel do Šibeniku v 8 hodin večer.
| Vzdálenost | 43 km |
| Stoupání | 1700 m |
| Klesání | 1700 m |
Rozpočet
Rozpočet se mi bude špatně odhadovat, jelikož naše hlavní destinace dovolené byl Šibenik a ne Knin, kam se dá také dojet Flix busem z České republiky. Nicméně cena autobusu do Šibeniku z Brna a zpět byla za 1749 Kč. Poté jsem platil zpáteční vlak z Šibeniku do Kninu, který byl za 220 Kč. Poslední položka byla taxi v ceně 70 Kč. Celkově tedy výlet na nejvyšší vrchol stál 2039 Kč.
