You are currently viewing Makrotrip #03 – Krásy Andalusie

Makrotrip #03 – Krásy Andalusie

V červnu jsem našel letenky do Malagy za 500 kč zpáteční, a tak jsem neváhal ani minutu a ihned je zakoupil. Nikoho, kdo by se mnou jel, jsem nenašel, a tudíž jsem měl příležitost si poprvé vyzkoušet cestování sám. Termínově to bylo od 9. do 19. srpna a odlet byl z Vídně.

Den 01 – 08.08.

Kvůli špatnému odletovému času 6:05 v neděli, jsem musel jet už v sobotu a přespat na letišti. K tomu jsem využil rodiče, kteří mě hodili do Brna, ze kterého jsem pokračoval regiojetem do Vídně. Tady jsem musel strávit celý den. Nejdříve jsem na nádraží asi půl hodiny hledal úschovnu zavazadel. Nakonec se zadařilo a za příjemný poplatek jsem si zde nechal kufr. Vozit ho sebou po Vídni by bylo nepraktické. První zastávku jsem udělal u nejvíce ikonického místa ve městě, Schönbrunn.

Byl opravdu nádherný a velikost jeho zahrad mě naprosto uchvátila. Je vidět, do čeho se v historii cpalo nejvíce peněz. Po perle Vídně jsem navštívil ještě katedrálu sv. Štěpána a Karlskirche. Poté jsem vyrazil pěšky zpět na nádraží. Samozřejmě město není jenom o památkách, a tak jsem ve Vídni navíc viděl 3 svatby, tanec u tyče v metru od jedné postarší paní a také jsem kupoval španělským důchodcům lístky na vlak, protože stroji nemohli porozumět. Je krásné, co všechno se dá zažít z pouhé procházky městem.

Den 02 – 09.08.

Po strávené noci na letišti jsem nastoupil v 6:05 do letadla a ihned opět usnul. Z toho předpokládám, že let byl opravdu příjemný. Po přistání jsem se šel zabydlet do svého smíšeného pokoje pro 4 lidi, a poté jsem vyrazil na prohlídku města. Památky jsou v Malaze hezké a dokonce tu byl vstup na opevnění Alcazaba a na hrad Gibraltari zcela zdarma, takže proč ne.

Stavil jsem se i u moře se trochu opálit a párkrát se smočit. Nejvíc mě na celém dni fascinovaly španělské důchodkyně snažící se odstranit ze silnice umírajícího holuba.

Den 03 – 10.08.

Na tento den jsem si původně naplánoval krátký trek 14 km z Ardalesu do El Chorra. To se ovšem nepatrně změnilo a nakonec z toho bylo 36,5 km. Zjistil jsem, že z Ardalesu vede známá cesta GR249 a tudíž jsem si to skrze ni natáhl. Bylo to navíc asi 7 km a trasa vedla přes vesničku Carratraca. Skoro celou dobu člověk jde po polních cestách skrze zemědělské a chatařské oblasti. I přesto se něco málo nastoupá.

Problém nastal, když jsem dorazil do již zmiňovaného El Chorra. Dozvěděl jsem se totiž, že vlaky už nejezdí a bus možná jede za 3 hodiny. Byla zde dichotomie mezi Googlem a místními obyvateli. Po dlouhé diskusi v místním hotelu jsem si u nich koupil vodu a rozhodl se, že vyrazím po svých do další vesnice s jménem Alóra. Bylo to 12,8 km daleko. Prvních 6,4 km jsem opravdu letěl a zvládl to za hodinu, poté ovšem moje tempo rapidně klesalo, a to hlavně kvůli vysokým teplotám okolo 36 stupňů. Z Alóry jsem v 17:00 odjížděl úplně vyčerpaný. Když jsem dorazil večer do Malagy zjistil jsem, že z mého společného pokoje pro 4 se všichni vystěhovali a nastěhovali se 3 jiní. Byla to dánská motorkářka, španělský kulturista a australská dívka zaseknutá v Evropě. Kecali jsme o životě a všem možném.

Den 04 – 11.08.

Den 11.08. už byl dlouho dopředu naplánovaný. Vyrazil jsem na Caminito del Rey, také přezdívanou jako stezku smrti. Jel jsem z Malagy vlakem do El Chorra (opět) a odtud kyvadlovou dopravou na El Kiosko. Od této restaurace to je ještě asi 2 km na místo startu. Tam dostanete instrukce, helmu a povolení vyrazit.

Cesta je to opravdu nádherná a rozděluje do tří částí. Nejdříve se prochází po lávkách zavěšených podél skal, poté se prochází asi 3 km po normální cestičce skrze údolí, kterým uprostřed protéká řeka a nakonec se jde opět asi 2 km po lávkách. Je to skvělý zážitek a vzhledem k lehké obtížnosti bych ho doporučil opravdu všem.

Když jsem prošel celou stezku, dorazil jsem do El Chorra, kde byl oficiální konec. Odtud jsem myslel, že pojedu do Alóry a následně Malagy. Opak byl v El Chorru opět pravdou. Při kupování nanuka mi paní prodavačka vysvětlila, že žádný autobus už nejede. Takže ano, je to tak. Byl jsem opět zaseknutý v tomto proradném městě. Jaké bylo řešení? Měl jsem hodinu a čtyřicet minut na to ujít 12,8 km. Z této časové tísně jsem se rozhodl to vzít poklusem a za 40 minut jsem byl přibližně v půli cesty. Bez energie a úplně propocený jsem stopoval řidiče jedoucího stejným směrem, který se nade mnou nejspíš slitoval, když mě viděl, a proto zastavil. Nakonec jsem ještě mohl 15 minut podřimovat na zastávce. Poté jsem odjel autobusem zpět do Malagy. Došel jsem na hotel, udělal si vajíčka a šel spát.

Den 05 – 12.08.

Tento den byl věnován přejezdu z Malagy do Granady a ubytování se. Také jsem si koupil nachos, salsu a koukal jsem na netflix.

Den 06 – 13.08.

Na čtvrtek jsem měl už dlouho předem rezervovaný lístek do komplexu Alhambra. Je to národní památka UNESCO a jeden z divů světa. Před prohlídkou jsem si stihl projít všechny vedlejší památky města včetně významných čtvrtí, jako je třeba Albaicín. Nakoupil jsem suvenýry a dokonce jsem zavítal do musea umělce Josého Guerrera. Jeho obrazy nedostaly mého uznání, ale alespoň mého času. Před každým obrazem jsem strávil aspoň 2 minuty.

Alhambra byla skvělá kromě fronty na Nasaritský palác, kde mě paní nepustila se vstupenkou na 15:00, protože bylo 14:56. Cena do celého komplexu se čtyřmi hlavními památkami byla 14 euro, což vhledem ke strávenému času tam a zážitku považuji za přijatelné.

Procházel jsem se tak do 6 hodin večer a poté jsem se vrátil na hotel, udělal si vajíčka a šel spát.

Den 07 – 14.08.

Ráno jsem si vzal vodu, sváču, nasadil jsem si turistické oblečení a vyrazil směr autobusové nádraží Granada. V 9 hodin mi jel bus do městečka Pradollano, odkud jsem vyrazil na druhou nejvyšší horu pohoří Sierra Nevada a to Pico del Veleta.

Nezjistil jsem si, kde přesně autobus zastavuje, tak jsem vystoupil na první zastávce, která je ihned z kraje města. Sám jsem si tímto rozhodnutím přidal 2 km na silnici navíc, jelikož autobus zastavoval i v horní části města. Výšlap nahoru mi trval nakonec asi 2 hodiny a to s čísly 10 km a 1200 m převýšení. Cesta byla krásně vyšlapaná a člověk si může dokonce vybrat zda jít kratší a strmější verzi, či delší verzi po silnici s ne tak prudkým stoupáním.

Vrchol mi nabídl jeden z nejhezčích výhledů, jaké jsem kdy viděl. Po cestě dolů jsem se stavil na hranolky a kolu. V 17:00 jsem odjel zpět do Granady.

Den 08 – 15.08.

Sobota byla dnem přesouvacím. Moje třídenní působení v Granadě skončilo a já odjel zpět do Malagy. Cesta byla za 12 euro. Ubytování, ve kterém jsem tu byl prvně, by vyšlo draho, a tak jsem si objednal velice příjemně vypadající hostel, který měl výhodu v tom, že byl asi 2 minuty od pláže. Ihned jak jsem tam vešel, věděl jsem, že jde o něco speciálního. Ubytování byl totiž rodinný podnik. Ještě při check-inu mi bylo nabídnuto zúčastnit se za 5 euro večerního grilování. To jsem samozřejmě nemohl odmítnou, a tak jsem se ihned přihlásil. Před BBQ jsem strávil 3 hodiny na pláži.

Rodinné grilování bylo super. Jedli jsme zeleninový salát s moldavským sýrem, kuřecí stehýnka, vepřové plátečky a opečené brambory. K tomu jsme popíjeli sangriu a bavili se o strastích každodenního života. Teda oni se bavili, já seděl a poslouchal španělštinu. Párkrát jsem prohodil pár slov rusko – česky s mým ukrajinským fitness kamarádem.

Den 09 – 16.08.

16. srpen byl určen jako rest day a tak jsem se prospal až do 10 hodin. Poté jsem vyrazil do Malaga Museum, které bylo pro členy EU zdarma. Zde jsem strávil asi 2,5 hodiny. Část s výtvarným uměním byla zajímavá, ten zbytek už za moc nestál. Po museu jsem šel na dvě hodinky k moři, a poté zpět do ubytování. Chtěl jsem se jít najíst, a pak do dalšího musea, ale majitel hotelu si vzpomněl, že jsem se ho ptal, kde se dá koukat na velkou cenu Španělska, která se zrovna v ten den jela. Tím pádem mi zajistil rezervaci v restauraci, která to asi jako jediná v celé Malaze pouští. Sám majitel ještě taky neobědval, a tak se rozhodl, že pojede se mnou. Dorazili jsme přesně na start závodu. Oba jsme si objednali pizzu a shlédly celý závod. Po jídle jsem se od mého kamaráda oddělil a doplnil si poslední místo, kam jsem v Malaze chtěl. Byl to dům Pabla Picassa. Vstup byl v neděli od 16:00 zdarma, a tak jsem toho využil. Samotné místo není ničím zajímavé a nepřivlastňoval bych mu název museum. Na hotel jsem dorazil asi v 7 večer.

Den 10 – 17.08.

Předposlední den v Malaze jsem chtěl samozřejmě odpočívat, ale hory a méně známý trek Almendron mě přinutili k poslední chodecké aktivitě zde. Autobusem jsem vyrazil v 11:00. Vystupoval jsem v asi 50 km vzdálené vesnici Maro. Odtud jsem započal chůzi.

Cesta nejdříve vedla asi 5 km po dobré prašné stezce, kterou občas střídal asfalt. Na konci tohoto úseku bylo velké tábořiště s kamennými grily a pár budovami. Místo bylo kvůli koroně zavřené. Zde se odbočovalo směrem do údolí. Z prašné stezky se pomalu přecházelo v kamenitou cestu, která začala nepříjemně stoupat, o to více čím hlouběji v údolí jsem byl. Zde započal ten opravdový stoupák a zároveň nejnáročnější úsek. Musel jsem tu zapojit i celé tělo a samotné 900 metrové stoupání v kuse mi zabralo asi hodinu, hodinu a půl.

Po zdolání vrcholu jsem přešel téměř ihned do klesání, které je opravdu strmé a místy šlo o vyvrtnutí kotníků, či ošklivé uklouznutí. Když jsem všechno toto překonal, dostal jsem se opět k tábořišti, odkud to je těch stejných 5 km do vesnice jako na začátku. Celý circuit de Almendron jsem šel 5 hodin. Autobus z Mara zpět do Malagy mi jel v 20:45. Po příjezdu do centra jsem zašel na večerní kebab, poté jsem se odebral do ubytování a šel spát.

Den 11 – 18.08.

Poslední den jsem šel na nákup, a poté odjel vlakem na letiště, kde jsem strávil 22 hodin a ráno následujícího dne odletěl do Vídně.

Den 12. – 19.08.

Tento den sloužil jenom jako návrat domů. Konkrétně: Odlet v 9:55 do Vídně. Z Vídně vlakem do Pardubic v 14:38.

Galerie

Video

Rozpočet

Rozpočet jsem rozdělil do tří položek a to jest: doprava, ubytování a ostatní (jídlo, vstupné, zábava)

Doprava

Vlaky i autobusy je nejlepší hledat na oficiálních stránkách. U všech dopravců můžete kupovat lístky online, což je veliká výhoda. Vlakový dopravce je Renfe, autobusový je Alsa.

  • vlak regiojet z Pardubic do Vídně – 160 Kč
  • lístky na metro ve Vídni – 80 Kč
  • vlak z Vídně do Vídeň letiště (2x) – 220 Kč
  • zpáteční letenka z Vídně do Malagy s přikoupeným velkým příručním zavazadlem – 1000 Kč
  • autobus z Malagy letiště do Malaga centrum – 80 Kč
  • autobus z Malagy do Ardales – 160 Kč
  • autobus z Alóry do Malagy (2x) – 160 Kč
  • vlak z Malagy do El Chorra – 160 Kč
  • autobus z Malagy do Granady – 310 Kč
  • autobus z Granady do Sierra Nevady zpáteční – 260 Kč
  • autobus z Granady do Malagy – 310 Kč
  • autobus z Malagy do Mary zpáteční – 320 Kč
  • vlak regiojet z Vídně do Pardubic – 220 Kč
Ubytování

Se všemi ubytováními jsem spokojen, do závorky za název uvedu číslo, kterým jsem hotel ohodnotil na Bookingu.

  • 3 noci v Malaga Host Place (10) – 1250 Kč
  • 3 noci v pensionu Barbieri (7) – 1100 Kč
  • 3 noci v Malaga Beach and Centre Backpackers (10) – 1170 Kč
Ostatní

Za celých 10 dní jsem byl pouze jednou v restauraci. Většinu potravin jsem koupil v supermarketu, kde jsou ceny téměř identické s českými.

  • jídlo a pití – 2314 Kč
  • vstup do Caminito del Rey – 260 Kč
  • vstup do Alhambry – 370 Kč
  • suvenýry – 400 Kč
  • úschovna pro kufry Vídeň – 50 Kč

Suma sumárum to vychází na útratu 10 354 Kč.

Napsat komentář