Původní koncept mikrotripů byl jednoduchý a vycházel z potřeby zdolávat vrcholy a objevovat krásy evropských hor. Na internetu jsme stále častěji objevovali různá zákoutí Evropy, kam se lze vydat, přitom jsme absolvovali většinou jeden výjezd ročně. Zrodil se nápad organizovat kratší víkendové treky s mnohem větší četností. S touto myšlenkou byl úspěšně zahájen projekt microtrips výletem do rakouského Innsbrucku a výšlapem na Jahňací štít v roce 2019. Tím měla být sezóna uzavřena a oficiální start mikrotripů se plánoval na květen 2020.
Při přípravě na následující rok jsme strávili mnoho času na internetu pro důkladnou rešerši. Díky tomu jsme zjistili, jak moc může být cestování levné a jednoduché, když se člověk drží určitých pravidel. Neudrželi jsme se a ještě tentýž rok uskutečnili další mikrotrip do italského Bergama a na leden 2020 zakoupili letenky na španělskou Mallorcu. To nám ale nestačilo a hned v únoru jsme si na týden zaletěli do Jordánska s krátkou zastávkou v Izraeli.
Spolu s bráchou se nám tedy podařilo rozšířit původní myšlenku a z Evropy se našim cílem stal celý svět. Probudila se v nás touha po objevování nových destinací a náš cestovní obzor se rozšířil. Už dávno neplatí, že se snažíme hledat jen krátké víkendové cesty do Alp, ale jdeme za libovolnou nabídkou, která přináší nová dobrodružství. Označení microtrips je už tedy jalový, ale z historických důvodů název přesto zůstal.
V mém životě jsou nejdůležitější 3 věci: má milovaná manželka, naše roztomilá morčata a v neposlední řadě hory. Poslednímu zmiňovanému jsem přitom propadl teprve před pár lety, když jsem s manželkou navštívil poprvé Vysoké Tatry. Zamiloval jsem se nejen do hor, ale také do cestování. Od té doby aktivně vyhledávám pobyt v horském prostředí, zdolávání vrcholů, přírodu a poznávání nových kultur. Právě díky přírodě a horám jsem si uvědomil novou životní premisu - být skromný znamená chtít od života méně, na což stačí méně peněz. A čím méně peněz člověk chce, tím více má času a svobody, kterou může využít např. na pobyt v přírodě. A tato premisa je přesně to, co mě pomáhá být v životě šťastným a neupadnout tak do kariérního psychicky zdrcujícího kolotoče. Ve zbytku mého času se rád také věnuji velmi amatérskému fotografování, skládání vystřihovánek, programování a čtení. Na druhou stranu nesnáším elektrokola, deštníky, lanovky a rozhledny.
V mém dosavadním životě jsem se stihl roztříštit do dvou velice odlišných rovin. První je rovina sportovní a cestovatelská, kdy mi hodně mého volného času zaplňuje hraní basketbalu a zároveň i rozhodcování zápasů. Celoživotní trénink mi pomohl k tomu, abych měl silnou motivaci k pohybu ať se jedná o jakýkoliv. Díky tomu jsem se zamiloval do překonávání kopců a především překonávání sám sebe. Neznám lepší pocit, než pocit stanutí na vrcholku hory. Trekování se stalo po boku basketbalu mojí celoživotní sportovní náplní. Ta druhá moje rovina, je rovina kulturního člověka, kdy především se studiem na Arts Managementu se tato vášeň čím dál více prohlubuje a rozšiřuje. Cinefilní sledování filmů a seriálů je můj koníček numero uno, ale samozřejmě nedám dopustit na navštěvování památek, četbu literatury a poslech hudby nebo podcastů. To, co na světě nesnáším jsou špatní komentátoři. V poslední řadě lze nutno povědět, že se řídím takovým svým pravidlem pěti hodnot. Laskavost, vděčnost, pokora, klid a mír.