Microtrip #32 – Salzburgský trénink #2

Konečně se mi podařilo někoho přemluvit aby se mnou vyrazil na tuhle akci, kterou jsem už jednou v minulosti absolvoval. Jednalo se o noční přechod Salzburgských krkonoš (Míním tím nízké hory). Vzhledem ke své nepřílišné výšce jsou ale docela kouzelné. Podařilo se mi přemluvit kolegyni z práce a tak jsem mohl znovu vyrazit do těchto končit. Akce se mi líbí jako nový Benchmark, který může každý rok prozrazovat jak jsem na tom. První část cesty byla opět za tmy a tak z ní nejsou skoro žádné fotky.

Byl vybrán stejný spoj co minule a tak jsme od autobusu startovali v 00:40. K nejbližších horám je to 6 km. Sice bylo naše tempo dobré, ale autobus měl na příjezdu drobné zpoždění a tak jsme do hor začali nastupovat až kolem druhé hodiny. Opět jsme zvolili cestu Dopplersteig, jinak to ani nejde. Výstup byl poměrně pohodový a nic moc nás nepřekvapilo. U výstupu na přechodové sedlo k chatě Toni-Lenz-Hütte ležel ještě sníh a nebylo to úplně komfortní, ale nakonec jsme to zvládli i bez nazutí nesmeků. U zmíněné chaty už se začalo rozednívat a začala moje oblíbená část dne. Hory postupně naplňuje nejprve růžové světlo, přecházející postupně do oranžové a nakonec jsou špičky osvětleny prvními paprsky. Lepší než sex.

Od chaty jsme pokračovali po prudkých schodech do Mittagsscharte. Opět jsem znatelně cítil stehna, ale tentokrát jsem lépe šetřil síly cítil jsem se pořád dobře na horní naplánovanou pasáž. Pokusili jsme se po hřebínku vydat na jih, ale podklad nebyl komfortní. Dost se propadal a kolikrát jsem zapadl až po pás. Sněhu tu vlastně nebylo tolik, ale byl zrádně podemletý vodou. Pro jistotu jsem zavelel k ústupu a zamířili jsme opět směrem k Salzburgu.

Abychom nešli nudný sestup po západnější trase. Nejprve jsme zdolali Salzburger Hochthron a pak pokračovali dolů k Zeppezauerhaus. Zde jsme ale chtěli vyzkoušet napojení na Dopplersteig. Musím říct, že jsem při sestupu po této trase cítil strach. Prováděla se tam aktuálně údržba a ocelová lana byla odstraněna a pár dřevěných žebříků bylo dost strmých. Jelikož píšu tento příspěvek, tak předpokládám, že jsem přežil. Díky sestupu po této variantě jsme objevili něco úžasného. Kolegyně se mě ptala na jeskyni poblíž, která je tak nenápadně zakreslena v mapách. Zkusili jsme ji a byl jsem ohromen. Jednalo se o obří jeskyni, která byla navíc plně zpřístupněná.

Pak už jsme jen po Dopplersteig pokračovali dolů a po silnici zpět do Salzburgu. S jistou leností a nechutí prodírat se sněhem jsem zavelel k ústupu trochu dříve než jsem chtěl, ale příště trasu zase o kousek rozšíříme. Vím, že s aktuálními odjezdy autobusu je tam velký prostor pro natažení. Což je fajn. 🙂 Příště budeme benchmarkovat na podzim.